Cena Jindřicha Chalupeckého

Eva Koťátková

Narozena:

1. 9.1982, Praha

Studium:

• Od 2002 Akademie výtvarných umění v Praze
• 2004-2005 VŠUP v Praze
• 2005 International Summer Academy of Fine Arts in Salzburg
• 2005-2006 San Francisco Art Institute, New Genres Department
• 2007 Akademie der Bildenden Kunste, Wien

Skupinové výstavy:

• 2005 V. Bienále mladých, GHMP, Praha
• 2006 Marsovo pole, gallery Mars, Moscow
• 2006 Věcné stavy, gallery Karlinstudios, Praha
• 2006 Funciones del Cuerpo(Body Functions), 9th Havana Biennial, Havana
• 2007 Forma následuje…risk, galerie Futura, Praha
• 2007 PragueBiennale 3, Glocal Outsiders, Karlin Hall, Praha
• 2007 Invisible things, Trafo gallery, Budapest
• 2007 Hrubý domácí produkt, GHMP, Praha

Samostatné výstavy:

• 2004 Jelenovi pivo neleJ (+ S. Arismendi ), galerie Jelení, CCA, Praha
• 2004 Sněz mě, galerie Na bidýlku, Brno
• 2005 If this procedure should fail, we shall try the other, (+ D. Lang ), Alcatraz, Hallein
• 2007 Část 1.(Vystřižení, nalepení, dokreslení), galerie Entrance, Praha
• 2007 Speak slower,please, gallery Preproduction, Berlin

Umění jako cvičení jako hra

Název Vystřižení, dolepení, dokreslení, který Eva Koťátková zvolila pro svou nedávnou výstavu, připomíná jazyk popisu děl akčního a konceptuálního umění. Ve skutečnosti je však převzat z příručky pro dětské výtvarné kroužky. Poukazuje na dva vzájemně se doplňující aspekty přístupu umělkyně: zkoumání možností jazyka současného umění na straně jedné a rozpomínání se na dětské vidění světa na straně druhé. Koťátková s odstupem analyzuje metody práce s formou, objekty a prostorem. Tuto distanci však zpochybňuje osobní zainteresovaností, jíž se řídí při volbě konkrétních materiálů, motivů a postupů. Nahlíženo z opačného úhlu vytváří příběhy volnou hrou asociací, jejíž zákonitosti vzápětí takřka násilně obnažuje. Doslovnou ilustrací tohoto principu jsou na zmíněné výstavě koláže z rozstříhaných a přeskupených kusů starých kreseb.

Právě cyklem kreseb na Bienále mladých Zvon se v roce 2005 Koťátková poprvé představila širší veřejnosti. Některé znaky, jako obsesivní opakování určitých motivů (nespecifikovaná schémata, anatomické útvary připomínající střeva či orgány krevního oběhu), tušený automatismus a pocit jakési traumatizované tělesnosti dovolovaly v souvislosti s ranými pracemi umělkyně mluvit o vlivu surrealismu. Napětí mezi smyslovým prožitkem a rozumovou abstrakcí, organickým a mechanickým, náhodou a logikou, jež bylo zprvu poněkud utopeno ve složitých vizuálních celcích, našlo záhy koncentrovaný výraz v objektech a instalacích. Realizacemi, jež staví konkrétní předměty a situace do nepoměru vzhledem k jejich předpokládané funkci, se Koťátková zařazuje do aktuálního neokonceptuálního proudu. Obohacuje ho ovšem o zmíněny prvek tělesnosti. Kromě personifikace neživých předmětů, nebo naopak používání vlastního těla ve funkci objektu, se tento aspekt projevuje také v oblibě materiálů, jejichž percepce předpokládá kromě zraku ještě další smysly. Na tekutinách, s nimiž nyní začíná pracovat, Koťátkovu zajímá jejich konzistence a chuť (mléko, med, voda), a současně různé druhy pohybu - nechává je pozvolna unikat, jakoby následkem poranění či závady, nebo naopak provokativně vytrysknout (fontány, plivání).

Velký význam měl pro Koťátkovu půlroční pobyt na San Francisco Art Institute na přelomu let 2005-6. Pod vlivem silné tradice konceptualismu, akčního umění a body artu, v tomto prostředí stálé živých, se umělkyně začala intenzivně věnovat akcím. Čerpání přímo u zdroje daného způsobu tvorby ji přitom umožňuje oprostit se od nánosů estetismu, symboliky, poetičnosti a narativity, jež se na tyto umělecké strategie nabalily v českém prostředí. První akce Koťátkové jsou redukovány na maximální zkratku, představují takřka asketická cvičení, v nichž umělkyně zkoumá funkci těla ve fyzickém a sociálním prostoru. Svou roli v nich hrají prvky námahy spojené s bezúčelnými úkony, nepohodlí způsobené vkládáním těla do stísněných prostor, či neobvyklý prožitek těla sloužícího jako mechanismus (např. jako živá fontána). Vývoj za poslední rok a půl je možné charakterizovat jako pozvolný návrat k větší složitosti. Na rozdíl od raných děl však jde při vzniku nových komplikovaných celků méně o intuitivní narůstání a víc o vědomou syntézu. V práci s předměty, vyjmutými z každodenního užívání, se umělkyně nezaměřuje pouze na zpochybňování funkce a formy, ale zkoumá možné způsoby jejich uspořádání. Skrumáže předmětů nabývají různých významových a percepčních kvalit v závislosti na proměnách svého složení, vzhledu a umístění. Manipulace s objekty či skupinami objektů hraničí na jedné straně se sochařstvím a na druhé s performancí. Akcím, z nichž se nevytrácí význam subjektivního prožitku, začíná dominovat sociální aspekt. Koťátková ze svého těla činí překážku v pohybu lidi na ulici nebo zařazuje do performancí další účastníky. V některých případech se aktéry akcí natočených na video stávají najaté osoby, například kustodka z galerie, které umělkyně zaplatila, aby hlídala její byt. Napětí mezi veřejným a intimním prostorem, zpočátku přítomné jako téma zobrazení, nyní vzniká spíše na rovině formy díla, v důsledku obousměrného prolínání domácího a galerijního prostředí. Způsob, jakým jsou sestavy věcí z domácnosti adjustovány v galerii, přitom signalizuje, že autorce nejde jen o konceptuální gesto přenosu soukromého do veřejného, ale rovněž o specifickou vizuální a materiální kvalitu. Pokud to okolnosti prezentace umožňují, tento rys se vztahuje na galerijní prostor jako celek. Zdi, podlaha a strop galerie, obalené slupkou předmětů, se stávají účastníky příběhů o formách, funkcích, barvách či chutích, a zároveň testovacími vzorky, na nichž autorka zkoumá možnosti manipulace s dostupnými výrazovými prostředky.

Zatímco léta 2005-6 byla pro umělkyni obdobím experimentů, během nějž si osvojila řadu základních strategií současného umění, v přítomnosti se, podle vlastních slov, chce zaměřit na hledání témat, která jsou pro ni osobně důležitá. Přestože se mi Eva Koťátková jeví jako autorka, jež se na svůj věk velmi dobře zná, za prvořadý rys její práce považuji charakter cvičení, experimentu, herního zkoušení nových možností. Protože právě takovýto "nehotový" ráz uměleckého projevu se mi líbí, a mám jej dokonce za nutný znak živého umění, přál bych Koťátkové, aby k závěru svého hledání ještě nějaký čas nedospěla.

Václav Magid